Tento příspěvek bych asi na svůj facebook nenapsala, protože je mi jasné, že bych se okamžitě ocitla na pranýři. Byť jsem dceru nosila v šátku, preferuju
zeleninu ze zahrádky, do práce jezdím na kole a snažila jsem se o batolecí znakovou řeč, dobrovolně jsem se rozhodla rodit císařem, což v dnešní době domácích
porodů není vůbec IN. Byť věřím, že (by) se tak řada žen rozhodla, určitě to neventiluji. Mnohem lépe přece zní zkušenost s pohodovým přirozeným porodem,
který proběhl bez komplikací a všichni zúčastnění si ho užili. Nezastírám, že to bych asi taky brala. Nicméně už jako holka jsem se porodu bála. Porod
přežily milióny žen, přežiju taky. Takže o bolesti a o mě to nebylo. Bála jsem se toho, že se něco pokazí a porod dopadne špatně pro dítě. Nevím, kde se ve
mně tato obava vzala, ale prostě tu byla. Dítě jsme plánovali, z těhotenství jsem měla radost, vše probíhalo bez zásadních komplikací a porod jsem nějak
zásadně neřešila. Času bylo dost. Když pak ale ultrazvuk ukázal, že holčička si hezky dřepí na zadku a nemá se k tomu, aby se otočila, řešit jsem to začala.
Ano, vím, že rodit se dá v pohodě i koncem pánevním. Ano, vím, že existují speciální techniky jak dítě obrátit. Jenže my se s manželem rozhodli, že pro dítě
bude nejjistější, když přijde na svět císařským řezem. V porodnici jsem si k tomu vyslechla své: „Při císaři možná umřete. Rodit koncem pánevním není žádný problém,
ale pro jistotu vám porod vyvoláme hned, aby dítě nebylo moc velké, a všichni budou připraveni na případné komplikace. Stejně s největší pravděpodobností
takový porod císařem skončí.“ Už si přesně nepamatuju to procento, kterým se mě snažili ujistit o tom, že je velmi pravděpodobné, že se dítě narodí v pořádku.
Chápu, že pro nemocnici je to statistika, ale o dítě s následky přidušení bych se pak celý život starala já. A jestli mám stejně rodit císařem, chci na to být
připravená. Stálo mě dost sil stát si za svým a nenechat se zviklat. Místo prestižní porodnice jsem nakonec rodila v porodnici menší, kde asi tolik nehráli na
procenta přirozených porodů. Podstoupila jsem standardní předoperační vyšetření, s anesteziologem jsme se na všem domluvili, já porodila krásnou zdravou holčičku
a manžel byl u toho. Protože u mě císař nebyl zakončením dlouhých porodních bolestí, byla jsem rychle fit a malou jsem kojila skoro do roku. Ano, když slyším nebo
čtu o tom, jak úžasný prožitek byl bezproblémový porod, trošku závidím, že jsem něco takového nezažila. Nicméně naše rozhodnutí považuji za snad nejlepší a
nejzásadnější v životě a znovu bych volila stejně.
